První fáze letu do Dubaje zahájena stylově – šampaňským Moët-Chandon s Dášou. Po přistání v Dubaji jsme se hned uchýlily do úžasné business lounge, kterou už známe z cest k protinožcům. Je noc a my už se těšíme, až se příště ozveme přímo z Kapského Města!
Tak první fáze letu do Dubaje… zahajujeme s Dášou šampaňským Moët-Chandom…
Je noc a my přistáli v Dubaji… o úžasné business lounge jsem už psala při cestě k protinožcům, tak se ozvu až z Kapského města…
Přestup v Dubaji a dalších devět hodin letu s Emirates (catering mají fakt úžasný!). Odpoledne už nás vítá JAR a lanovka na Stolovou horu. Je tu krásných 25 °C a výhledy berou dech, i když se město občas schová do mlhy. Viděli jsme damany, unikátní protey a první slumy se satelity. Večer v hotelu Victoria Junction jsme spláchli únavu skvělým Merlotem a Pinotage. Skupina i průvodkyně Zuzana vypadají skvěle!
Dalších víc jak 9 hodin letu (částečně naštěstí příjemně prospaných) a blížíme se ke Cape Town neboli Kapskému městu, čili Jihoafrická republika. Obecné informace si může každý vygooglit, tak já zas budu zkoušet rychlé zápisy postřehů…
Po opuštění moderního areálu letiště míříme hned ke Stolové hoře… má cca 1050m nad mořem, takže lanovka pěkně strmá… dole je teď slunečno, cca 25°C…
Zatím projíždíme oblastí slumů převážně z vlnitého plechu, ale skoro každá chatrč má satelit! Vláda se snaží zajistit zlepšení bydlení, slumy jsou už napojené na elektřinu či vodu a postupně na ně navazují sociální byty… jedeme rychle, tak nefotím… obecně slumy apod.fotím se souhlasem místních…
Jedeme okolo nemocnice, kde Barnard provedl první transplantaci srdce
Je zde také ostrůvek, na kterém byl vězněn Mandela a jeho skupina- Roben Island (roben= holandsky tuleň)
Náš řidič je Graham, Skot, který od roku 1969 žije v JAR… přišel sem s otcem v rámci přísunu odborníků.
Od 2004 se vypíná elektřina, neboť infrastruktura nestíhá, dříve se vypínala kdykoliv, dnes už je to plánované, ale špatná a zkorumpovaná vláda to stále nedokázala vyřešit
Stoupáme po úbočí Stolové hory k vyhlídce
Dnes po procestované noci jsem skoupá na psaní… únava z prvního dne, ale krásného…
A najednou v 18:30 je tma
Deštivý den v Africe je požehnání! Vyrazili jsme do Stellenbosche, centra vinařství s holandským nádechem. Degustace ve vinařství Anura byla naprostý skvost – od Cheninu po Pinotage. K obědu v hospodě Lust jsme zkusili biltong, který strčí do kapsy každé jerky. Odpoledne jsme v dešti prozkoumali botanickou zahradu Kirstenbosch a den zakončili famózní grilovanou rybou kingklip na nábřeží Waterfront.
Dnes nás čekala úchvatná Chapman’s Peak Drive s výhledy na dvanáct apoštolů. Na mysu Dobré naděje jsem sice musela s holí a pásem, ale s pomocí ostatních dam jsem to zvládla – je to splněný sen! Viděli jsme paviány, antilopy losí a roztomilou kolonii tučňáků na Boulders Beach, kde se učila surfovat i Agatha Christie. Večer ještě rychlá návštěva barevné muslimské čtvrti Bo‑Kaap a poslední sklenka vína.
Loučíme se s civilizovaným Kapským městem a vyrážíme na desetihodinový přejezd do Namíbie. Cestou jsme stihli i krátké blbnutí u studeného Atlantiku a poslední biltong z JAR (hovězí, pštrosí i kudu). Diskutujeme o kolonizaci i vnímání času kairos – v Africe nespěcháme, svět dozrává. Večer už dáváme rump steaky v lodgi u řeky Orange, bar v busu je otevřený a nálada je prostě parádní!
Svítání u řeky Orange bylo kouzelné, ale pak skončil asfalt. Teď už nás drtí namibijská šotolina a všudypřítomná poušť, která díky dešťům zázračně kvete. Navštívili jsme Fish River Canyon, prý druhý největší na světě – hluboký a mystický. Cestou k rezervaci toulcovek (quiver tree) nás provázeli snovači a všemožní brouci. Večer pod Jižním křížem se steaky z oryxe a moskytiérami nad hlavou – to je ta pravá Afrika!
Noc pod hvězdami s antilopami u napajedla byla nepopsatelná. Dnes dál polykáme prach na šotolině směrem do parku Namib-Naukluft. Cestou přes magické údolí jsme nepotkali ani živáčka, jen náš Graham na brzdách držel, když jsme fotili „mimozemskou“ krajinu. Dozvěděli jsme se o diamantové horečce i opuštěných městech v poušti. Večer v Gondwana Desert Lodge u rudých dun je čistá euforie, koupelna uprostřed ničeho vypadá lépe než u nás!
Budíček ve 4:30 a pak už jen duny, duny a duny! Sossusvlei a Dead Vlei se svými mrtvými stromy a bílými pánvemi jsou jako z jiného světa. Vylezli jsme na duna č. 45 a užili si ten rudý písek, co se sice boří, ale nelepí. Cestou přes Solitaire jsme zkusili slavný jablečný koláč a překročili obratník Kozoroha. Poušť se stále zelená díky nedávným dešťům, což je prý naprostý unikát. Jsme sice vytřesení, ale naprosto nadšení!
Přijeli jsme do Swakopmundu – městečka, co vypadá jako vystřižené z Německa, jen s palmovými alejemi. Dnešek byl naprosto fenomenální! Plavba katamaránem ve Walvis Bay nám přinesla lachtany přímo na palubu a delfíni dělali akvabely kolem nás. Odpoledne nás džípy protáhly dunami Sandwich Harbour, kde se hory písku potkávají přímo s oceánem. Piknik na pláži se šampaňským, ústřicemi a masem z oryxe byl už jen třešničkou na dostu.
Dopoledne patřilo Crystal Gallery a největšímu krystalu světa, pak už zase směr vnitrozemí. Oblast Spitzkoppe nás uhranula svými megalitickými horami a skalním oknem. Prozkoumali jsme tisíce let staré malby křováků, které nám s vtipem ukázal náš průvodce France z kmene Damara. Den jsme zakončili v Omaruru degustací místních pálenek, kde nás nejvíc dostala naba. Zahrada, hvězdy, wine time a dobrá parta – co víc si přát?
Cestou do Otjiwaronga jsme probírali africké zvyky, polygamii i místní magii. Je to tu čím dál zelenější! Navštívili jsme vesnici kmene Himba, kde šedesát lidí žije stále tradičním rurálním způsobem. Odpoledne v lodgi Eldorado u Etoshy jsme z traktoru pozorovali lvy, levharty i hyeny. K večeři byly zebří párečky a antilopí steaky. Zítra nás čeká safari v Etoshe, tak snad budeme mít na ta zvířátka štěstí!
Celý den v parku Etosha! Sice jsou zvířata spíš „kusovky“, ale viděli jsme hned nosorožce, což je obrovská vzácnost. K tomu žirafy, pakoně, zebry, pštrosy a dokonce i vzácného mandelíka, posvátného ptáka Botswany. Solná pánev je oslnivá a termitiště fascinující. Cesta byla dlouhá, ale zážitky z buše jsou k nezaplacení. Večer v lodgi s moskytiérami už jen probíráme, co všechno se nám dnes podařilo zahlédnout.
Noční pozorování napajedla byl životní zážitek! Přišla paní nosorožcová s mládětem jen pár metrů od nás, bylo slyšet každé jejich odfouknutí. Dnes nás v safari voze prováděl „Vlha“ (Vilho) a viděli jsme snad všechno: lvy, žirafy, pštrosy i prasata bradavičnatá. Rozdíl mezi ranní kosou a poledním vedrem řešíme „safari fashion“ vrstvením. Den končíme v hotelu v Tsumebu u bazénu, unavení, ale naprosto šťastní a plní dojmů.
Navštívili jsme největší meteorit na světě – Hoba. Šedesátitunový macek ze železa a niklu prý sálá vesmírnou energií, tak jsme se nabili! Pak už přejezd přes Capriviho pruh směrem na východ. Krajina se mění v úrodnou boma oblast s hlíněnými chatrčemi a pasáky dobytka. Cestou nás pozdravil i jeden velký slon u silnice! Večer trávíme u řeky Kavango, pivo i víno chutná skvěle a západ slunce nad deltou je prostě kýčovitě krásný.
Setkání se Sany (Křováky) bylo milé, i když trochu jako show pro turisty – ale ten kontrast riflí pod tradičním oděvem mě pobavil. Projeli jsme Capriviho pruh, minuli paviány a přeskočili hranici do Botswany. Tady nás přivítaly majestátní baobaby. Odpoledne už se plavíme po řece Chobe v národním parku. Sloni, hroši i buvoli jsou všude kolem nás. Botswana je oáza klidu a demokracie, kde se fakt cítíme skvěle.
Ranní safari v Chobe bylo o koupání hrochů a soubojích o dominanci. Pak už směr Zimbabwe! Victoria Falls – to je prostě síla, co se nedá popsat. 1,7 km široká stěna vody, co z vás udělá mokrého, ale šťastného turistu i pod pláštěnkou. Stihli jsme i půlhodinový odskok do Zambie na západ slunce. Večer v místní hospodě nad talířem sadza mnyama jen žasneme nad tou krásou. Afrika se s námi loučí ve velkém stylu!
Dneska jsme si dali voraz a vstali až v devět. Navštívili jsme krokodýlí farmu, kde jsme si pochovali ta nilská miminka – jsou fakt příjemná na dotek. Odpolední plavba po Zambezi s koktejlem „Zambezi“ v ruce byla čistá romance. Večer jsme zakončili v restauraci Dusty Road u paní domácí, s místními specialitami z baobabu a vystoupením dětí ze školy. Poslední noc v Africe, vůbec se nám nechce domů!
Zlatý hřeb výpravy: let helikoptérou nad vodopády! „Flight of Angels“ nám ukázal tu 1,7km širokou propast v celé kráse. Shora ty slony a žirafy v parku člověk vnímá úplně jinak. Loučení s naším skotským řidičem Grahamem bylo hodně uplakané, za ty tři týdny jsme se fakt sžili. Afrika nás s Dášou opět dostala – je to „magic mystery“, co se zapíše do srdce. Šup na letiště a snad se sem brzy zase vrátíme!
I při čekání na spoje vzpomínáme na kulinářské zážitky z Dusty Road. Ta kukuřičná kaše sadza, pečená ryba a kuře v arašídové omáčce byly prostě top. A káva ze semen baobabu? Nečekaně dobrá! Jsme plní vjemů a už teď nám chybí ten africký úsměv i spontánnost lidí, co neřeší západní hlouposti, ale žijí přítomností. Deník končíme s pocitem, že tohle byla jízda našeho života.
Konečně jsem si vzpomněla! Ti pražení červi v Dusty Road byli mopane. Fakt gurmánská záležitost, co chutná mnohem lépe, než vypadá. Teď už jsme v teple domova, ale duší stále někde mezi dunami a slony. Afrika v nás zanechala hlubokou stopu a já doufám, že tohle vyprávění přeneslo aspoň kousek té magické atmosféry i k vám. Tak zase někdy příště, lidičky!